Fluorid hlinitý je anorganická krystalická sloučenina s obecně nízkou rozpustností ve vodě; mezi běžné anorganické soli je klasifikován jako málo rozpustný. Při standardní teplotě 20 stupňů může 100 mililitrů čisté vody rozpustit maximálně jen asi 0,67 gramu fluoridu hlinitého; drobné výkyvy teploty místnosti nemají na tuto rozpustnost prakticky žádný vliv. Na rozdíl od látek vysoce ve vodě-rozpustných, jako je stolní sůl nebo síran sodný, fluorid hlinitý nevytváří snadno-vodné roztoky o vysoké koncentraci-, což je hlavní důvod, proč je příprava takových roztoků v mnoha mokrých chemických procesech obtížná. Kromě toho je prakticky nerozpustný v organických rozpouštědlech, jako je ethanol a aceton, vykazuje pouze stopovou rozpustnost ve vodě.
Teplota vody významně ovlivňuje rozpustnost fluoridu hlinitého; rozpustnost se zvyšuje s teplotou podle velmi konzistentního vzoru. Při nízkých teplotách (0–10 stupňů) zůstává rozpustnost stabilní na přibližně 0,56 gramu na 100 mililitrů vody, se zanedbatelným kolísáním. Jak teplota vody stoupá, rozpustnost se neustále zvyšuje: dosahuje 0,78 gramu při 30 stupních, 1,1 gramu při 60 stupních a stoupá na 1,72 gramu na 100 mililitrů při bodu varu 100 stupňů. Průmyslové procesy často využívají tuto vlastnost zvýšením teploty, aby se zlepšila účinnost využití fluoridu hlinitého ve vodných roztocích.
Rozpustnost se mění v závislosti na krystalické formě fluoridu hlinitého; trihydrát fluoridu hlinitého je nejběžnější formou používanou v laboratorním i průmyslovém prostředí a jeho rozpustnost se mírně liší od rozpustnosti bezvodé formy. Při pokojové teplotě je rozpustnost trihydrátu fluoridu hlinitého ve vodě přibližně 0,5 %, po zahřátí na 100 stupňů se zvýší na 1,64 %. Je pozoruhodné, že rozpouštění fluoridu hlinitého ve vodě zahrnuje více než pouhou fyzikální difúzi; je doprovázena mírnou ionizací. Samotný proces rozpouštění je však mírný-bez prudké hydrolýzy, srážení nebo pěnění-, jehož výsledkem je relativně stabilní vodný roztok. Zatímco většina kyselin, zásad a solí se snadno rozpouští v kyselých nebo alkalických roztocích, fluorid hlinitý je výjimkou; je těžce rozpustný v kyselém i alkalickém prostředí a vykazuje pouze zanedbatelnou disperzi. Právě tato charakteristická-nízká rozpustnost ve vodě a špatná rozpustnost v kyselinách, zásadách a různých organických rozpouštědlech-propůjčuje fluoridu hlinitému jeho výjimečnou chemickou stabilitu. Díky této výhodě je fluorid hlinitý široce používán v průmyslových odvětvích, jako je elektrolytická výroba hliníku a zpracování keramických glazur. Udržuje strukturální stabilitu a odolává rozpouštění jak ve standardním vodném prostředí, tak i při vysokých{14}}teplotních provozních podmínkách, čímž účinně zajišťuje stabilitu a bezpečnost průmyslové výroby.
